Ve Fibichově ulici u Mahlerových sadů na Žižkově leží zapomenutý starý židovský hřbitov. Nachází se zde řada nádherných náhrobních kamenů z 18. a 19. století a je zde pohřbena řada významných rabínů, učenců, a dalších osobností, především lékařů a podnikatelů. Byl založen roku 1680 pražskou židovskou obcí jako morové pohřebiště a během 10 měsíců trvající epidemie zde bylo pohřbeno asi 3000 mrtvých židů z pražského ghetta. Znovu se zde pohřbívalo v době morové epidemie v letech 1713–1714 a také během válečných událostí v letech 1742–1743 a při vypovězení Židů z Prahy v letech 1747–1750. Protože císař Josef II. zakázal v roce 1787 z hygienických důvodů pohřbívání na starých hřbitovech uvnitř městských center, stalo se zdejší pohřebiště ústředním pražským židovským hřbitovem. Proto musel být hřbitov rozšířen v roce 1787 a poté ještě v roce 1855. V roce 1884 zde žižkovská obec zakázala další pohřbívání, z technických důvodů bylo však pohřbívání na hřbitově ukončeno až koncem června 1890. Během let jeho fungování zde bylo celkem pohřbeno celkem 37 800 osob. Během okupace Prahy německými vojáky byl hřbitov využíván židovským obyvatelstvem k procházkám jako park. Po skončení druhé světové války hřbitov pustnul a nakonec byla větší část hřbitova zrušena a zbytek přeměněn na park - Mahlerovy sady. Ve druhé polovině 80 let byla při stavbě Žižkovského vysílače zrušena další část hřbitova a ponechána pouze jeho nejstarší část. Rozloha hřbitova Jeho úplně původní velikost byla 427 metrů čtverečních, během let se ale rozrostl na pětinásobek a jeho rozloha tak dvojnásobně překonala velikost starého josefovského hřbitova. V roce 1884 činila rozloha žižkovského židovského hřbitova něco mezi 21 601 až 28 000 metry čtverečními. V současnosti hřbitov zaujímá plochu 7515 metrů čtverečních.